Kompetence klinického logopeda a speciálního pedagoga
Obor logopedie je velmi obtížné zařadit pouze do jedné vědní disciplíny. Logopedie je obor interdisciplinární, využívá poznatky z jiných vědních oborů. Pohybuje na rozhraní mezi speciální pedagogikou, medicínou, psychologií a jazykovědou. Nejvíce zainteresované obory z medicíny jsou foniatrie, psychiatrie, neurologie, ORL, pediatrie a gerontologie.
OTÁZKA KOMPETENCÍ V OBORU LOGOPEDIE
Logopedie je mladý vědní obor, který se neustále rozvíjí. Dalo by se tvrdit, že v posledních desetiletích zažívá období svého největšího rozvoje. Našel si své pevné místo v rezortu zdravotnictví, školství a práce a sociálních věcí.
Jak uvádí Lechta: "...je třeba logopedii definovat jako interdisciplinární vědní obor zkoumající zákonitosti vzniku, eliminování a prevence narušené komunikační schopnosti ... zkoumá narušenou komunikační schopnost u člověka z hlediska jeho příčin, projevů, důsledků, možností diagnostiky, terapie, prevence i prognózy. Klinickou logopedii lze potom chápat jako aplikovaný obor logopedie směrem do zdravotnické, medicínské oblasti."
Logopedie využívá principů obecné pedagogiky, speciální pedagogiky, ale má i své vlastní specificky logopedické principy, což jsou: princip minimální akce, relaxace, multi nebo monosenzorický přístup, krátkodobost, soustavnost, funkční používání řeči, holistický přístup, včasnost, komplexnost, symetričnost terapeutického vztahu, imitace intaktního vývoje a princip překonávání komunikační bariéry.
Při terapii různých druhů narušené komunikační schopnosti (dále jen NKS) klinický logoped používá vždy kombinaci různých principů, technik, postupů, strategií, metod, prostředků tak, aby terapie byla co nejefektivnější a plně respektovala individualitu klienta a jeho sociální zázemí.
Zdravotnictví
Jak už jsem výše uvedla, logopedie je obor, který má pevné zakotvení ve třech resortech a dle toho také vyplývají kompetence odborníků v oblasti logopedie. V tomto místě je třeba uvést, že pracovní zařazení "JOP - logoped, klinický logoped" je uvedeno v databázi regulovaných povolání, kde odpovědným orgánem podle § 29 odst. 1 zákona je ministerstvo zdravotnictví. V ostatních dvou uvedených resortech hovoříme o speciálním pedagogovi se zaměřením na osoby s narušenou komunikační schopností.
Hlavní rezort, který zajišťuje logopedickou péči o osoby s narušenou komunikační schopností ve všech věkových kategoriích je zdravotnictví.
Je důležité si uvědomit, že klinický logoped je specialista nelékař, který se stará o klienty od narození až do stáří. Kompetence logopeda v předatestační přípravě a klinického logopeda jsou zakotveny v zákoně 96/2004 Sb., a v dalších souvisejících právních předpisech v rezortu zdravotnictví.
Obor klinická logopedie (odbornost 903) je vedena od roku 1992 jako samostatný nelékařský obor. Absolventi pregraduálního studia oboru speciální pedagogiky se státní závěrečnou zkouškou z logopedie a surdopedie jsou při zaměstnání ve zdravotnictví povinni se dále postgraduálně vzdělávat ve specializačním vzdělávání a poté jsou povinni se vzdělávat celoživotně.
V rámci zdravotnictví jsou logopedi v předatestační přípravě a kliničtí logopedi zaměstnaní na odděleních foniatrie, neurologie, otorinolaryngologie, rehabilitace, psychiatrie, pediatrie, geriatrie, plastické chirurgie, iktových jednotkách atd. Vždy po deseti letech musí doložit na ministerstvo zdravotnicví důkaz o celoživotním vzdělávání, jinak jim registrace MZČR není prodloužena.
Dále jejich služby jsou poskytované v nestátních zdravotnických zařízeních, jako jsou ambulance klinické logopedie, rehabilitačních stacionářích, denních stacionářích při zdravotnických zařízeních, léčebnách dlouhodobě nemocných, lázeňských zařízení.
Klinický pracovník má zákonem určenou plnou právní odpovědnost za svou pracovní činnost. Klinický logoped je považován za specialistu jako zdravotník nelékař. Jeho logopedická činnost není výchovně vzdělávací proces, ale terapeuticky-léčebný proces.
Po absolvování specializačního vzdělávání je klinický logoped oprávněn k samostatnému výkonu povolání bez odborného dohledu. Za výkon povolání klinického logopeda bez odborného dohledu se považuje činnost v souladu s vyhl. č. 55/2011 Sb.
Klinický logoped je oprávněn samostatně zajišťovat specializovanou péči o děti a dospělé s poruchami a vadami komunikačního procesu:
- provádí logopedickou diagnostiku a diferenciální diagnostiku pro další léčebnou činnost a výsledky postupuje dalším odborníkům
- provádí léčbu a rehabilitaci všech poruch a vad řeči, sluchu a hlasu dětí a dospělých
- provádí logopedickou prevenci, výchovu a poradenství s cílem dosažení kvalitního vývoje komunikačních dovedností
- školí zdravotnické pracovníky v rehabilitačních postupech při poškození centrálního nervového systému
- odborně vede logopedy ve specializační přípravě
- provádí poradenskou činnost v oblasti péče o zdravý vývoj řeči
- provádí konziliární a posudkovou činnost
- přednáší na vysokých školách v oborech, které se dotýkají poruch komunikace
- Do doby získání specializované způsobilosti (atestační zkoušky) vykonává logoped uvedené činnosti pouze pod odborným dohledem školitele – klinického logopeda. Povinně absolvuje praxi na akreditovaných pracovištích a účastní se základních, inovačních a specializačních kurzů pořádáné IPVZ nebo odbornými společnostmi (AKL ČR, ČLS-JELP atd.).
- Na stránách MZČR jsou uvedeny a definovány „Indexy klinických psychologů, klinických logopedů, zrakových terapeutů a fyzioterapeutů“.
1. Index 1 – náročnost výkonu odpovídá kvalifikci nelékařského zdravotnického pracovníka s vysokoškolským vzděláním s odbornou způsobilostí k výkonu povolání...symbol K1
2. Index 2 – náročnost výkonu odpovídá kvalifikaci nelékařského zdravotnického pracovníka s vysokoškolským vzděláním se specializovanou způsobilostí...symbol K2
3. Index 3 – náročnost výkonu odpovídá kvalifikaci nelékařského zdravostnicého pracovníka s vysokoškolským vzděláním se specializovanou odborností nebo se zvláštní odbornou způsobilostí k výkonu povolání bez odborného dohledu – symbol K3
Index 1 tedy odbornost K1 znamená, že vysokoškolsky vzdělaný speciální pedagog se státní závěrečnou zkouškou logopedie a surdopedie je zaměstnán v rezortu zdravotnictví a má svého garanta – supervizora, který na něj dohlíží a vede ho k atestaci. V oboru klinické logopedie je to nejnižší kvalifikace, odpovídá profilu absolventa vysoké školy v tomto oboru. S rozdílem v povinnosti mít státní závěrečnou zkoušku z logopedie ale i surdopedie.
K dosažení odbornosti K2 a K3 už je nutné po nejméně 3 letech kontinuální praxe na plný úvazek pod dohledem absolvovat atestační zkoušku a dále se celoživotně vzdělávat, kdy pro nejvyšší kvalifikaci K3 jsou jasně stanovené podmínky.
Nyní vynecháme kompetenci klinických logopedů v terapii adolescentů a dospělých klientů s různým typem NKS (neurokognitivní poruchy, afázie, dysartrie, balbuties, dysfágie, CI, poruchy hlasu atd.) a na odděleních nedonošených dětí, kdy v těchto oblastech jsou kompetence klinických logopedů úzce specializované a budeme se věnovat otázce terapie-edukace dětí předškolního a mladšího školního věku.
Jelikož veřejná i odborná populace vnímá existenci kompetenčích sporů klinických logopedů a speciálních pedagogů se specializací na logopedii budeme se věnovat dětem s různým narušením komunikační schopnosti. Intervence u těžších typů postižení trvá od raného věku až do dospělosti. Tedy na rehabilitaci, reedukaci a stimulaci při době školního zařazení se podílí jak klinický logoped, tak speciální pedagog se specializací.
Tito odborníci by se měli vzájemně doplňovat a podporovat tak, aby společné usilí bylo co nejefektivnější pro danou osobu. Spory o kompetenci vždy nejvíc ovlivní právě kienta-žáka. Je dobré si také uvědomit, že dítě s NKS se dostane ke klinickému logopedovi buď díky lékařským oborům (pediatr, neurolog, pedopsychiatr atd.) nebo díky všímavým členům rodiny, kteří zjistí, že je určitý vývojový problém. Pokud se těžší NKS zjistí až předškolním věku nebo v mladším školním věku mohou některé symptomy stát trvalým problémem a je velmi obtížné je rehabilitovat.
Jak je známo z klinických studií, to co nejvíce ovlivní naši psychiku se odehrává od narození do 2 let. Na tyto studie navazují neurologické studie, které dokládají, že nejvýraznější rozvoj motoricky-percepčních schopností se děje od 3 do 6 let, tedy před školou. Mozek je natolik plastický, že je možno jej výrazně ovlivnit. Z toho vyplývá, že pokud rodina má na cokoliv podezření, i když se to může zdát jako banalita, je dobré to včas konzultovat s odborníkem. Důležité je společně edukovat i odbornou společnost, aby se již nestávalo, že například pediatr pošle dítě na konzultaci ke klinickému logopedovi až v předškolním věku od 5 do 6, ale klidně už ve 2,5 letech dítěte.
Než se tito klienti dostanou do školních zařízení jsou většinou v péči klinických logopedů. Při nástupu do mateřských škol a základních škol by v ideálním případě mělo dojít ke konzultaci mezi oběma odborníky tak, aby nastavili co nejefektivnější společný odborný postup terapie/edukace. V ideálním případě by měl klinický logoped zastat roli supervize pro speciální pedagogy, aby společně mohli diskutovat možné postupy. Zároveň by měl speciální pedagog se zaměřením na řeč, dát zpětnou vazbu, jak klienti zvládají výchovně-vdělávací proces, jaké metodiky užívají ke zmírnění především dílčího oslabení výkonu a specifických poruch učení, grafomotoriky a sociálního zrání apod.
Školství
V rezortu školství působí speciální pedagogové – absolventi pregraduálního studia oboru speciální pedagogika se státní závěrečnou zkouškou z logopedie - v různých institucích. Zařízení, kde pracují, jsou logopedické třídy při běžných mateřských školách, mateřské školy logopedické, logopedické třídy při běžných základních školách, základní školy logopedické, speciální třídy při základní škole pro žáky s poruchami učení, mateřské školy pro sluchově postižené, základní školy pro sluchově postižené, základní školy praktické, základní školy speciální, speciální pedagogická centra a pedagogicko-psychologické poradny.
Z tohoto výčtu je zřejmé, že speciální pedagogové se specializací logopedie se zapojují do výchovně-vzdělávacího procesu. Reedukují, korigují, stimulují dítě v oblasti jazykové výchovy s využitím metod a principů logopedie v období školního zařazení dítěte (mateřské školy , základní školy). Nemají povinné postgraduální studium, přesto se mohou celoživotně vzdělávat na různých kurzech nebo workshopech. Tyto kurzy a workshopy ale nekvalifikují pro práci klinického logopeda.
Existuje tzv. Metodické doporučení č.j. 14 712/2009-61 k zabezpečení logopedické péče ve školství. Toto doporučení se týká podmínek organizačního zabezpečení logopedické péče v resortu školství. Popisuje kompetence logopedů, resp. speciálních pedagogů a logopedických asistentů, kteří ve školství rozvojí komunikační schopnosti a dovednosti dětí, žáků a studentů. Bohužel toto doporučení nereflektuje fakt, že ve školství není zaměstnán logoped, nýbrž speciální pedagog se specializací. Mezirezortní jednání k ujasnění kompetencí mezi MŠMT a MZČR probíhají již třetím rokem.
Speciální pedagogové se specializací na logopedii pracující v SPC nebo PPP mají mírně specifikované kompetence. Pracovníci speciálně pedagogických center zaměřených na NKS se podílí na komplexní speciálně pedagogické a psychologické diagnostice, stanovují edukační logopedické postupy, zabezpečují komunikační kompetence dětí, mohou nabídnout logopedickou prevenci, úzce spolupracují se školami a jejich zaměstnanci, kdy je zajištěna integrace dětí s NKS, vypracovávají IVP pro integrované žáky, připravují komplexní podklady pro vydání rozhodnonutí orgánů státní správy, podílí se na osvětové a informační činnosti.
Činnost pedagogicko-psychologických poraden je stejně jako činnost speciálně pedagogických center zakotvena ve vyhlášce MŠMT ČR č.72/2005 Sb.
Náplň činnosti popisuje Bartoňová:
- zpracování odborných podkladů pro rozhodnutí orgánů státní správy k zařazování a přeřazování dětí a žáků do škol a školských zařízení
- navrhování odkladu školní docházky
- doporučování k integraci
- poskytování konzultací a odborných informací pedagogickým pracovníkům škol a školských zařízení při výchově a vzdělávání dětí a žáků, jejichž psychický vývoj, sociální vývoj, výchova a vzdělání a profesní orientace vyžadují zvláštní pozornost
- podílení se na zpracování plánů aktivit v oblasti prevence sociálněpatologických jevů, drogových závislostí a koordinaci jejich realizace
- zajišťování poradenských služeb psychologů a speciálních pedagogů pro školy, pokud nejsou zajištěny jinak
Resort práce a sociálních věcí
V resortu práce a sociálních věcí jsou terapeuti NKS většinou zaměstáni speciální pedagogové nebo zdravotnický pracovníci logopedi/kliničtí logopedi. Tedy vysokoškolsky vzdělaní odborníci se státní závěrečnou zkouškou z logopedie a surdopedie, klinický logoped s ukočenou specializací (atestací a registrací MZČR). Jejich kompetence jsou rozdílné a záleží v jaké instituci jsou tito odborníci zaměstnáni, jelikož v rezortu práce a sociálních věcí jde jednak o výchovně-vdělávací proces a zároveň o terapeuticky-léčebný proces. Velmi záleží na typu zařízení. Rezort MPSV jako takový nezajišťuje postgraduální studium.
Je obtížné srovnávat dva obory, které jsou v pregraduálním studiu shodné a vzájemně se potřebují pro vhodnou a včasnou pomoc pro děti předškolního a školního věku. Snad v tomto moderním světě s holistickým nastavením dosáhnou oba obory souladu a budou společně spolupracovat. Přece jenom nám všem jde o stejný cíl – zmírňovat a eliminovat NKS u dětí a její nárůst v dobách budoucích. Když chceme dosáhnout vyšších cílů je potřeba se spojit a ne štěpit.
Z výše uvedeného můžeme usuzovat, že kompetence speciálních pedagogů a klinických logopedů při práci s dětmi předškolního a mladšího školního věku se v něčem shodují nebo doplňují, ale některé kompetence jsou rozdílné. Dovolím si citovat profesora Lechtu, který píše, že: "V holistickém přístupu k terapii tedy nejde jen o vlastní narušení: středobodem pozornosti terapeuta není pouze NKS, ale člověk s NKS jako biopsychosociální bytost včetně jejích speciálních potřeb a specifik jejího životního prostředí... V takovém přístupu se automaticky vytrácejí kontraproduktivní kompetenční spory o to, který ze zainteresovaných oborů by zde měl dominovat a který by měl být podřízen."
Nezbývá mi nic víc, než souhlasit, přesto si dovolím na závěr zdůraznit fakt, který jasně definuje kompetence. Speciální pedagogové v rezortu školství se plně podílí na výchovně-vzdělávacím procesu a edukují dítě v období školního zařazení, kdežto klinický logoped v rezortu zdravotnictví se podílí na léčebně-terapeutickém procesu a intervenuje v jakékoli etapě lidského života. Tuto hlavní tézi je si potřeba uvědomit.
Mgr. et Mgr. Barbora Richtrová
Literatura a zdroje:
Lechta, V.: Terapie narušené komunikační schopnosti. Praha: Portál, 2005.
PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno : Paido, 2006.
Škodová, E. Jedička I.: Klinická logopedie. Praha: Portál, 2007.
http://www.msmt.cz/mezinarodni-vztahy/databaze-regulovanych-povolani
4. 6. 2017