Vývojová dysfázie
VÝVOJOVÁ DYSFÁZIE / VÝVOJOVÁ JAZYKOVÁ PORUCHA
ÚVOD
Pojem vývojová dysfázie se používá pro typ narušeného vývoje řeči, který není projevem jiné diagnózy (např. poruchy intelektu, poruchy autistického spektra, dětské mozkové obrny apod.).
Projevuje se u dětí, u kterých vývoj řeči (mluvené, znakové) probíhá nerovnoměrně vzhledem k chronologickému věku a úrovni intelektu. Tyto děti mají pro vývoj řeči přiměřené podmínky, pozorované problémy s řečí a jazykem nelze přičíst regionálním, sociálním nebo kulturním / etnickým jazykovým odchylkám a nejsou plně vysvětlitelné anatomickými nebo neurologickými abnormalitami.
Jedná se o neurovývojovou poruchu, která se začíná projevovat již v raném věku. Je charakterizována přetrvávajícími obtížemi v osvojování si jazykových schopností a užívání jazyka, v důsledku deficitů v produkci anebo porozumění řeči. Tyto obtíže způsobují významná omezení ve schopnosti jedince komunikovat, jsou překážkou v učení se i při vytváření sociálních a později profesních vztahů.
Velmi častý je společný výskyt s dalšími neurovývojovými poruchami, kterými jsou například ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou), vývojová dyspraxie nebo ve školním věku, specifické vývojové poruchy učení (dyslexie, dysortografie, dysgrafie, dyskalkulie).
Přestože se jedná o vývojovou poruchu, symptomy mohou v různé míře přetrvávat až do dospělosti.
PŘÍČINY
Předpokládaná příčina této poruchy je složitá a v mnoha jednotlivých případech není známa. Významnou roli hraje genetika. Identifikována byla mutace genu „KIAA0319“ na chromozomu 6, který má zřejmě klíčovou roli při vzniku vývojové dysfázie. Sekundárním rizikovým faktorem je zřejmě vliv prostředí (toxicita – chemické látky, alkohol, drogy, léky; těžká novorozenecká žloutenka; perinatální trauma atd.). Současně jsou jako příčina vývojové dysfázie zkoumány strukturální změny mozku.
PŘÍZNAKY
Klinický obraz je rozmanitý. Záleží na typu a stupni vývojové dysfázie a přidružení dalších neurovývojových poruch. Hlavní symptomy se nejčastěji vážou na těžkosti v mluvené řeči:
- problémy při tvorbě vět a v gramatické stavbě řeči. Věty jsou krátké, koncovky, spojky a předložky jsou používány nesprávně nebo jsou vynechávány. U sloves jsou vypouštěny předpony či přípony, nejsou používána zvratná zájmena (se, si), vynechávány mohou být také přídavná jména nebo je slovo použito v nesprávném významu. Slovní zásoba je nižší. Narušeno je vnímání a zpracování řeči. Z pohledu výslovnosti bývá horší srozumitelnost řeči, dochází ke komolení a zkracování delších slov. Opakování je často nepřesné;
- deficity ve sluchovém zpracování se projeví v problematickém rozlišování podobně znějících slov (pije-bije, pila-vila, víla-vila apod.). Z pohledu sluchové percepce dochází k horšímu vnímání, rozlišování i zapamatování zvuků, rytmu či melodie. Typicky je oslabena krátkodobá sluchová paměť;
- Lehčí deficity v porozumění mohou děti maskovat dobrými intelektovými schopnostmi. Náročné je však chápání symbolů (barev, tvarů, písmen) a abstraktních pojmů (těch, na které si nelze sáhnout);
- všechny uvedené příznaky se promítnou v pragmatické rovině komunikace, kdy má dítě použít řeč ke komunikaci s okolím. Děti s vývojovou dysfázií mohou obtížně navazovat sociální kontakt, jsou pasivní komunikační partneři, nevyhledávají společenské hry apod. Mohou být i agresivní, plačtivé, z důvodu neschopnosti se dorozumět;
- z pohledu motoriky se příznaky projeví v celkové koordinaci, v hrubé i jemné motorice, v grafomotorice či vizuoprostorové koordinaci;
- obtíže v exekutivních funkcích se projeví zejména v oslabení pracovní paměti a kognitivní flexibility (schopnosti rychle přepínat mezi podněty).
Ve školním věku se klinický obraz vývojové dysfázie mění, ubývá těžkostí v mluvené řeči. Jazykový deficit však nemizí, je spíše hlubšího charakteru a projeví se těžkostmi v učení, v řešení slovních úloh, pochopení čteného textu, celkově v práci s textem či ve slohových cvičeních. Stanovena bývá diagnóza specifická vývojová porucha učení (dyslexie, dysortografie či dysgrafie).
V adolescenci a dospělosti se může projevovat komunikační nejistota, přetrvávají obtíže s pracovní pamětí a kognitivní flexibilitou. Snížená schopnost komunikace se může projevovat také emoční labilitou, nepřiměřeným chováním, agresivitou aj.
DŮSLEDKY
Vývojová dysfázie vzniká v raném věku a její symptomy přetrvávají v různé míře až do dospělosti a negativně ovlivňují kvalitu života a sociální status. Důsledky vývojové dysfázie zasahují do schopnosti funkčně komunikovat s ostatními, a tím se zapojit do sociálního života, což se může negativně projevit v emočním prožívání. Od kvality jazykových schopností se do značné míry odvíjí další směřování dítěte ve vzdělávání a později ve volbě profese.
Vývojová dysfázie svou symptomatologií ovlivňuje učení a tím i vzdělávání dítěte. Z tohoto důvodu je nutná úzká spolupráce se školou a školským poradenským zařízením pro stanovení individuálního vzdělávacího plánu a podpůrných opatření.
LÉČBA A REHABILITACE
Ideální je komplexní týmová péče se zapojením mnoha odborníků, jak z rezortu zdravotnictví (zejména klinického logopeda a klinického psychologa), tak z rezortu školství (škola, školské poradenské zařízení atd.). Rodič musí být aktivním účastníkem terapeutického procesu. Logopedická terapie vývojové dysfázie je proces, který vyžaduje spoustu času a intenzivní přístup. Učení by mělo probíhat v zóně nejbližšího vývoje, čili krok před spontánním vývojem. Terapie by měla probíhat v přirozeném kontextu hry a při běžných aktivitách, důraz je kladen na to, aby dítě aktivně komunikovalo a komunikace byla smysluplná. V raném věku jsou zavedeny efektivní komunikační strategie, které dítěti ulehčují učit se řeč. V předškolním věku lze pracovat více direktivně a systematičtěji. Obsah terapie je nutné zaměřit na všechny oblasti, ve kterých se mohou objevit deficity. Ve školním věku je terapie zaměřená na specifické vývojové poruchy učení.