Dysartrie patří mezi získané motorické řečové poruchy, které vznikají náhle či pozvolna na základě organického poškození nervové soustavy (poškození může vzniknout kdekoli na dráze od mozku po samotný sval).
Důsledkem ochrnutí, slabosti orofaciálního svalstva či narušené koordinace je v různé míře i variabilitě narušena hybnost, plánování i kontrola pohybů čelisti, tváří, rtů, jazyka, měkkého patra, hltanu, hrtanu, hlasivek…
Jedinec s dysartrií nemá problémy s porozuměním mluvené či psané řeči, s gramatikou.
K neurologickému poškození, které je základem dysartrie, dochází nejčastěji v důsledku cévní mozkové příhody, zánětlivého onemocnění mozku, úrazu mozku, nádoru mozku, metastáz, neurodegenerativních onemocnění (roztroušená skleróza, Parkinsonova nemoc, Huntingtonova choroba, amyotrofická laterální skleróza aj.), krvácení, hematomu, toxického poškození CNS aj.
Narušena je rychlost, síla, rozsah, načasování i přesnost pohybů svalstva účastnícího se mluvené řeči.
Mezi další symptomy patří narušení:
U dysartrie rozlišujeme různou míru poruchy od lehké až po nejtěžší stupeň, kdy jedinec není schopen verbálně komunikovat - anartrie.
Dysartrie se objevuje často v kombinaci s poruchou polykání – dysfagií/afagií, poruchou hlasu dysfonií/afonií, poruchou programování artikulovaného projevu – verbální dyspraxií/apraxií, poruchou schopnosti mluvené řeči a rozumění mluvené a psané řeči – afázií, poruchou plynulosti řeči – koktavostí…aj.
Léčba dysartrie/anartrie se liší v závislosti na jejím typu, základní příčině, příznacích a kombinacích s dalšími poruchami.
Indikací k návštěvě klinického logopeda jsou výše uvedené symptomy, které se mohou jak spontánně upravovat a zlepšovat, tak zůstat stejné či se naopak zhoršovat.
Čím později jsou problémy řešeny tím obtížněji je lze terapeuticky ovlivnit. Klinický logoped ve spolupráci s ostatními odborníky (neurologem, rehabilitačním lékařem, foniatrem, fyzioterapeutem, ergoterapeutem atd.) vám doporučí cvičení a techniky, které vám pomohou překonat výše uvedené potíže s řečí.
Pro vývojovou dysartrii je typické narušení motorické realizace řeči ve všech jejích složkách (respirace, fonace, rezonance, artikulace, prozódie).
Vývojovou dysartrii mívají děti, jež mají abnormální svalový tonus (zvýšený či snížený). Nejčastěji jsou to děti s dětskou mozkovou obrnou, děti s různými syndromovými vadami (např. děti s Downovým syndromem) či děti s progresivním neuromuskulárním onemocněním.
V případě dětské mozkové obrny, jež patří mezi nejčetnější neurovývojová onemocnění se z logopedických diagnóz nejčastěji setkáváme s vývojovou dysartrií či anartrií (neschopností produkovat mluvenou řeč, vydávat hlas), a také dysfagií (poruchou polykání). Děti s mozkovou obrnou mívají také opožděný nebo omezený vývoj řeči.
Vývojová dysartrie nejčastěji vzniká na základě organického poškození CNS před porodem, v jeho průběhu či po něm, v průběhu raného dětství, ale může vzniknout také po úrazu mozku, vlivem infekce či nádoru v oblasti hlavy.
Variabilita projevů je velmi široká a je spojována s tíží narušení motorických pohybových vzorů. Pozorujeme narušení sensitivity úst, slabost orofaciálního svalstva, narušení koordinace pohybů a také salivaci. Narušeno je také dýchání a tvorba hlasu a jeho rezonanční a prozodické vlastnosti. Mnohdy se společně s vývojovou dysartrií setkáváme také s narušením motorického plánování pohybu.
Cílem klinicko-logopedické péče je umožnit a usnadnit dětem a mladistvým s tělesným či kombinovaným postiženým v co nevyšší možné míře funkční komunikaci, a tím podpořit proces vzdělávání a současně také začlenění těchto dětí do kolektivu vrstevníků a společnosti vůbec, což v některých případech zahrnuje využití metod a technik alternativní či augmentativní komunikace. Dalším neméně důležitým cílem je péče o bezpečnost, kvalitu a efektivitu příjmu potravy.
Klíčovým bodem pro efektivitu logopedické péče u dětí s dětskou mozkovou obrnou je velmi raný začátek terapie. Pokud je dítě v prvním roce života vedeno pod diagnózou centrální tonusové či koordinační poruchy, měla by být dětským neurologem indikována klinicko-logopedická péče a doporučeny služby rané péče. Pro tyto děti je zcela zásadní, aby absolvovaly velmi intenzivní terapii pod vedením zkušeného klinického logopeda. Nejintenzivněji by měla tato terapie probíhat především v průběhu celého prvního roku života a poté i nadále s frekvencí návštěv přinejmenším 1x za měsíc.
Po vstupním vyšetření by měl klinický logoped vytvořit dlouhodobý a krátkodobý terapeutický plán. U klientů s těžší formou dětské mozkové obrny je nutný intenzivní každodenní domácí trénink. V ideálním případě 4 -10x denně, v rozsahu několika minut.